Čtyři studny (Četiri bunara)

Ve středověku kvůli četným vojenským obléháním a suchým obdobím nechali obyvatelé Šibeniku postavit veřejnou městskou cisternu. Smlouva o výstavbě vodárenského centra „čtyři studny“ mezi městem Šibenik a mistrem Jakovem Coterrem byla uzavřena 10. ledna 1446. Dozor nad stavbou cisterny byl svěřen slavnému architektovi, staviteli a sochaři Juraji Dalmatincovi. Dnes se toto historické místo restauruje a představuje městskou scénu, kde se dá pořádat mnoho akcí. Terasa se studnami je vydlážděna červenými cihlami ve tvaru rybí kosti, tedy tak, jak se kdysi pokládaly.

Knížecí palác v Šibeniku (Kneževa palača u Šibeniku)

Knížecí palác se nachází v historickém jádru města na pobřeží. Z této kdysi mnohem větší budovy, kde vládl a sídlil nejvyšší představitel benátského státního úřadu v obci – městský kníže, se dochovala dvě křídla. Uprostřed jižního křídla je gotický průjezd s městskou bránou. V západním křídle, obráceném do sakristie katedrály, jsou dvoje dveře s jednoduchým kamenným rámem. V roce 1975 byla dokončena adaptace knížecího paláce na funkci Muzea města Šibeniku.

Šibenické divadlo

Dnešní Šibenické divadlo je následníkem Šibenického národního divadla, založeného 9. května 1945. V něm do roku 1964 účinkoval profesionální divadelní soubor a v letech 1946 až 1956 opereta. Od 1. března 1966 byl součástí Šibenického divadla (tehdejší Centrum kultury) také Dětský festival v Šibeniku, dnes Mezinárodní dětský festival založený v roce 1958. Dnes je Šibenické divadlo v nádherné budově z roku 1870, která je druhým nejstarším divadlem v Chorvatsku. Projektoval ji inženýr Josip Slade z Trogiru. Jde o první a jedinou divadelní budovu v Chorvatsku, kterou nepostavil stát, ale 28 akcionářů – občanů Šibeniku. Zvláštní hodnotu v této velkolepé budově má strop jeviště, který v roce 1868 vyzdobil umělec Antun Zuccaro z Terstu alegorickým obrazem slavných osobností z Šibeniku: Nikola Tommaseo, Antun Vrančić, Faust Vrančić, Martin Kolunić Rota a Andrija Medulić. Uprostřed obrazu je žena – symbol Dalmácie, opírající se rukou o kamenný erb. Po škodách způsobených během Války za nezávislost byla budova důkladně obnovena. Její současná kapacita je 310 míst.